Veřejné výdaje na bydlení
Výdaje státního rozpočtu určené na bydlení podle rozpočtové skladby (2010–2024)
Kapitola se zaměřuje na výdaje státního rozpočtu na bydlení v letech 2010–2024. Vychází z dat Státní pokladny a účetních výkazů organizačních složek státu a státních fondů, které umožňují sledovat rozpočtové toky v členění podle paragrafů a kapitol státního rozpočtu.
Zahrnuje výdaje přímo cílené a vykazovaným v souvislosti s rozvojem bytového fondu a podporou dostupnosti bydlení. Zahrnuty jsou zejména paragrafy 3611–3619, 4141, 4172, 4183, 4373–4374. Tato klasifikace pokrývá činnosti od podpory výstavby a správy bytového fondu přes financování infrastrukturních projektů až po sociální dávky a služby spojené s bydlením, konkrétně
podporu výstavby a údržby bytového fondu, tedy zajištění výstavby nových bytů, pořízení a obnovy bytových domů, rekonstrukcí a údržby bytového fondu,
podporu stavebního spoření a hypotečních úvěrů jako nástrojů dlouhodobého financování bydlení,
sociální transfery k bydlení (příspěvek a doplatek na bydlení),
financování sociálních služeb spojených s bydlením – např. domy na půl cesty, azylové domy či nízkoprahová centra.
Vývoj výdajů
Ve sledovaném období dosahovaly výdaje státního rozpočtu určené na bydlení v průměru 18 miliard Kč ročně. V nominálním vyjádření výdaje mírně rostly, ale jejich podíl na HDP měl spíše klesající tendenci – z 0,45 % v roce 2010 se snížil na úroveň přibližně 0,25 % v letech 2019–2022 a od roku 2023 znovu vzrostl k úrovni 0,33 % HDP, zejména vlivem vyšších sociálních dávek spojených s bydlením.
Struktura výdajů
Struktura výdajů dlouhodobě potvrzuje výraznou převahu poptávkově orientovaných nástrojů. Zhruba 59 % prostředků vynakládalo Ministerstvo práce a sociálních věcí formou příspěvku a doplatku na bydlení, dalších 30 % připadalo na kapitolu Všeobecná pokladní správa, která financovala podporu stavebního spoření a hypotečního úvěrování. Tyto dvě oblasti – přímé sociální transfery a podpora soukromých úspor – tak dohromady představovaly téměř 90 % všech výdajů vztahujících se k bydlení.
Investiční programy Ministerstva pro místní rozvoj a Státního fondu podpory investic tvořily zhruba 10 % výdajů na bydlení a byly zaměřeny na výstavbu, regeneraci a technickou infrastrukturu bytového fondu.
Z hlediska ekonomické povahy představuje většina výdajů státního rozpočtu provozní transfery obyvatelstvu. Kapitálové výdaje, které by mohly přímo ovlivnit nabídku bytů, zůstávají dlouhodobě relativně nízké. Výdaje tak fungují převážně kompenzačně – tlumí sociální dopady růstu nákladů na bydlení, méně přispívají k rozšiřování bytového fondu a jeho dostupnosti. Po roce 2022 se výdaje zvýšily v souvislosti s energetickou krizí a mimořádnými sociálními opatřeními. Tato situace potvrdila citlivost systému na krátkodobé výkyvy a zároveň opět posílila jeho poptávkový charakter. Z dlouhodobého hlediska však zůstává podíl investičních výdajů nízký a tedy reálný dopad rozpočtové politiky na dostupnost bydlení omezený.
Výdaje s nepřímým dopadem na bydlení (2015–2024)
Do širšího rámce podpory bydlení spadají také výdaje resortů životního prostředí a místního rozvoje, které nejsou vedeny jako přímé nástroje bytové politiky, ale mají vliv na kvalitu, energetickou náročnost a udržitelnost bydlení.
Největší část těchto prostředků spravuje Ministerstvo životního prostředí (MŽP) a Státní fond životního prostředí (SFŽP). Zahrnují programy zaměřené na zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí z lokálního vytápění a především na energetické úspory a modernizaci zdrojů tepla v domácnostech, zejména prostřednictvím programu Nová zelená úsporám. Relevantní výdaje v gesci Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) zahrnovaly též revitalizace sídlišť, zvyšování energetické účinnosti v bytovém sektoru, zlepšování veřejných prostranství a projekty rozvoje infrastruktury sociálního začleňování v rámci programů spolufinancovaných z fondů EU.
Tyto výdaje – i když nejsou součástí jádrové bytové politiky – mají sekundární dopad na dostupnost bydlení: přispívají ke snižování provozních nákladů domácností, zvyšují kvalitu bytového fondu a podporují udržitelný rozvoj sídel.
Po roce 2020 došlo k násobnému nárůstu, který odráží především rozšíření programů SFŽP v oblasti energetických úspor a modernizace zdrojů tepla v domácnostech – zejména v souvislosti s implementací programu Nová zelená úsporám.
Rozšířené výdaje v oblasti životního prostředí, energetiky a územního rozvoje představují rostoucí, strukturálně významnou složku veřejné podpory bydlení. Z hlediska dostupnosti bydlení mají tyto programy nepřímý, ale stabilizační efekt – tlumí růst nákladů na provoz a tím zvyšují udržitelnost nájemního i vlastnického bydlení. Jejich objem po roce 2021 překračuje celkové výdaje jádrové bytové politiky (MMR, SFPI).
Shrnutí
Veřejné výdaje státu na bydlení se v letech 2010–2024 pohybovaly okolo 18 miliard Kč ročně, tedy přibližně 0,3 % HDP. Struktura těchto výdajů je dlouhodobě stabilní a výrazně poptávkově orientovaná – převažují sociální dávky a podpora stavebního spoření, zatímco kapitálové investice do výstavby či obnovy bytového fondu tvoří jen menší část. Tato struktura posiluje krátkodobou sociální stabilitu, méně přispívá k řešení strukturálního nedostatku bytů.
Po roce 2020 došlo k rozšíření objemu výdajů, které souvisí s energetickou krizí a novým zařazením environmentálních a energetických programů, tedy výdajů zaměřených na úspory energií, modernizaci zdrojů tepla a zvyšování kvality bytového fondu. Tyto programy nejsou koncipovány jako součást bytové politiky, avšak mají přímý dopad na provozní náklady domácností a technickou udržitelnost bydlení.
Do budoucna by proto mělo být cílem postupné přesměrování části výdajů od kompenzačních nástrojů k investiční a nabídkové podpoře, jak doporučuje i Národní ekonomická rada vlády. Efektivnější využití veřejných prostředků by mělo spočívat v posílení výstavby dostupného bydlení obcemi a neziskovým sektorem, v rozvoji nájemního a družstevního segmentu a v koordinaci bytové politiky s regionálním a energetickým rozvojem.