Finanční udržitelnost bydlení
Podíl výdajů na bydlení na příjmech
Podíl výdajů na bydlení na příjmech představuje podíl příjmů, který vydá průměrná domácnost na náklady spojené s bydlením.
Celkové výdaje na bydlení zahrnují nájem, elektřinu, plyn, ústřední topení a vodu, vodné, ostatní služby, paliva a běžnou údržbu. Nezahrnují splátky úvěrů ani úroků.
Pro mezinárodní srovnání využíváme data Eurostatu, ve kterých jsou mezi výdaje na bydlení zahrnuty náklady na energie (voda, elektřina, plyn a topení), pojištění nemovitosti, povinné služby a poplatky (např. odvoz odpadu a odpadních vod), daně, běžnou údržbu a opravy. Pro vlastníky nemovitostí se do nákladů na bydlení započítávají úrokové platby z úvěrů na bydlení po odečtení daňových úlev. U nájemníků jsou do nákladů zahrnuty platby za nájem.
Stav a vývoj
- V Česku se podíl výdajů na bydlení dlouhodobě pohybuje kolem 24 %, nejvyšší byl podíl v roce 2013 (26 %), nejnižší v roce 2021 (21 %). Od roku 2021 do roku 2023 došlo k rychlému nárůstu o necelé 3 p.b., v roce 2024 jsme však opět zaznamenali mírný pokles na 23 %.
- Z regionálního pohledu dávaly v roce 2024 v průměru větší část svých výdajů na bydlení zejména domácnosti v Praze (27 %), dále v Moravskoslezském (25 %), Libereckém (24 %) a Ústeckém kraji (24 %). Dlouhodobě nejvíce se nad celorepublikovým průměrem pohybuje Praha, a to v průměru o necelé 4 p.b., a Ústecký kraj v průměru o více než 2 p.b. Naopak dlouhodobě nejníže pod republikovým průměrem jsou výdaji na bydlení zatíženy domácnosti na Vysočině, průměrně o necelé 3 p.b. méně.
- Z jednotlivých skupin obyvatel mají nejvyšší náklady na bydlení zejména nízkopříjmové domácnosti (u domácností v nejnižším příjmovém kvintilu to v roce 2024 bylo 38 %). Dále nájemníci (36 % v roce 2024), jejichž výdaje na bydlení v dlouhodobém horizontu rostly nejvíce (od roku 2005 o necelých 7 p.b.) a samoživitelé a samoživitelky (33 %), u kterých byl zaznamenán nejvyšší nárůst, v posledních dvou letech až o 5 p.b.
- Rozdíly mezi různými skupinami domácností se dlouhodobě stávají stále výraznějšími. Nájemníci, mladí, samoživitelé a domácnosti s nízkými příjmy čelí výrazně vyššímu zatížení výdaji na bydlení, které oproti průměru stále více stoupá. Jejich zatížení výdaji na bydlení se tak postupně vzdaluje od vlastníků a domácností s vyššími příjmy, čímž se prohlubují společenské nerovnosti.
- V evropském srovnání se Česko dlouhodobě pohybovalo mírně nad průměrem EU, k větším nárůstu došlo zejména mezi lety 2021 a 2023. V průměru je tak Česko srovnatelné v zatížení výdaji na bydlení v posledních letech nejvíce například s Německém nebo Finskem.
Hodnocení
Dlouhodobý trend
- Podíl výdajů na bydlení na příjmech dosáhl svého vrcholu v roce 2013, od té doby stabilně klesal až do roku 2021. I přes nárůst v posledních letech je zatížení výdaji na bydlení nižší než před deseti lety.
Krátkodobý trend
- Mezi lety 2021 a 2023 podíl výdajů na bydlení na příjmech rychle narostl. Mírné snížení zatížení v roce 2024 zatím nedokázalo zvrátit krátkodobý rostoucí trend posledních let.
Mezinárodní srovnání
- V rámci států EU se Česko nacházelo dlouhodobě mezi průměrem zemí EU. V posledních několika letech se však od průměru EU vzdálilo natolik, že nyní se Česko nachází mezi třetinou srovnávaných zemí s nejvyšším průměrným zatížením domácností výdaji na bydlení.
ČR
ČR podle definice Eurostatu
ČR včetně výdajů na hypotéky
Mezinárodní srovnání
Nadměrné zatížení výdaji na bydlení
Míra nadměrného zatížení výdaji na bydlení představuje podíl domácností, jejichž výdaje na bydlení přesahují hranici 40 % čistých disponibilních příjmů a jsou tedy považovány za nadměrně zatížené.
Celkové výdaje na bydlení zahrnují nájem, elektřinu, plyn, ústřední topení a vodu, vodné, ostatní služby, paliva a běžnou údržbu. Nezahrnují splátky úvěrů ani úroků.
Pro mezinárodní srovnání využíváme data Eurostatu, ve kterých jsou mezi výdaje na bydlení zahrnuty náklady na energie (voda, elektřina, plyn a topení), pojištění nemovitosti, povinné služby a poplatky (např. odvoz odpadu a odpadních vod), daně, běžnou údržbu a opravy. Pro vlastníky nemovitostí se do nákladů na bydlení započítávají úrokové platby z úvěrů na bydlení po odečtení daňových úlev. U nájemníků jsou do nákladů zahrnuty platby za nájem.
Stav a vývoj
- V roce 2024 bylo v Česku zatíženo nadměrnými výdaji na bydlení 11 % domácností. Nejvyšší podíl domácností s nadměrným zatížením vykazovala Praha (21 % z celkového počtu domácností v kraji), dále Liberecký (15 %), Moravskoslezský (12 %) a Ústecký kraj (11 %).
- Významně více jsou ohroženy nadměrnými výdaji na bydlení nízkopříjmové domácnosti (1. příjmový kvintil), v roce 2024 se to týkalo 35 % těchto domácností. Dalšími významně dotčenými skupinami jsou poté nájemníci (33 %) a samoživitelé a samoživitelky (27 %).
- Dlouhodobě se podíl domácností s nadměrným zatížením výdaji na bydlení pohybuje kolem 12 %, nejvíce nadměrně zatížených domácností bylo v roce 2013 (15 %), naopak nejméně v roce 2021 (9 %). Za posledních deset let došlo celkově k poklesu podílu těchto domácností (o necelé 3 p.b.), za poslední tři roky (zejména mezi lety 2021 a 2023) ovšem došlo k rychlému nárůstu (o necelé 3 p.b.).
- V domácnostech samoživitelů a samoživitelek došlo k nejrychlejšímu nárůstu nadměrně zatížených domácností, oproti roku 2021 o více než 8 p.b. Významný nárůst je patrný dále zejména u nízkopříjmových domácností v prvním (o 7 p.b.) a druhém příjmovém kvintilu (o 4 p.b.). Strmější růst podílu je patrný také u domácností důchodců, jichž je výdaji na bydlení nadměrně zatíženo o necelé 4 p.b. více než před 3 lety. U těchto domácností došlo k velkému růstu do roku 2023, ale také k největšímu zlepšení v roce 2024. Tento výkyv je způsobeno zejména větší průměrnou velikostí bytů na osobu, a tím pravděpodobně vyššími nárůsty v nákladech na energie v letech vysoké inflace.
- Dlouhodobě nejvíce nadměrně zatížené jsou domácnosti nájemníků, u kterých došlo k nárůstu zejména po deregulaci nájemního trhu a současná hodnota se přibližuje historickému maximu z tohoto období.
- Ve srovnání se státy Evropy se Česko řadí dlouhodobě k průměru EU a jeho situace je porovnatelná se zeměmi V4. Nejvyšší podíl osob nadmíru zatížených náklady na bydlení je dlouhodbě v Řecku (v roce 2024 to bylo asi třikrát více než v Česku), naopak nejnižší podíl je na Kypru.
Hodnocení
Dlouhodobý trend
- Od roku 2005 do roku 2013 podíl domácností zatížených nadměrnými náklady na bydlení rostl. Od roku 2014 do roku 2021 začal stabilně klesat a dostal se postupně až pod úroveň hodnoty z roku 2005. Vývojem v posledních letech se hodnota opět zvýšila a to v podstatě na stejný podíl jako právě v roce 2005. I přes tento nárůst lze stále dlouhodobý trend označit jako zlepšování.
Krátkodobý trend
- V posledních 3 letech dochází k výraznějšímu nárůstu podílu nadměrně zatížených domácností. Ohrožené jsou zejména domácnosti s nízkými příjmy, domácnosti v nájemním bydlení a samoživitelé a samoživitelky. V těchto skupinách roste podíl ohrožených domácností zejména od roku 2021. Celkový krátkodobý trend lze tedy označit jako zhoršování.
Mezinárodní srovnání
- V dlouhodobém průměru se Česko řadí k průměru zemí Evropské unie. Podíl domácností s nadměrným zatížením byl v roce 2024 nejvíce srovnatelný se Švédskem nebo Estonskem. Zahraniční srovnání tedy pro Česko vyznívá neutrálně.
ČR
Mezinárodní srovnání
Reziduální chudoba
Míra reziduální chudoby způsobené výdaji na bydlení představuje podíl domácností, které po uhrazení výdajů spojených s bydlením nemají dostatek finančních prostředků na zajištění základních potřeb, jako je výživa a další nezbytnosti. Jedná se o podíl domácností, kterým po zaplacení všech výdajů na bydlení zůstává disponibilní příjem nižší než 1,5násobek životního minima odpovídajícího složení dané domácnosti.
Pro mezinárodní srovnání využíváme příbuzný indikátor zachycující podíl osob, které jsou nadměrně zatížené výdaji na bydlení a zároveň se jejich příjem pohybuje pod hranicí relativní příjmové chudoby. Ta je stanovena jako 60 % mediánu příjmů v dané zemi.
Stav a vývoj
Domácnosti ohrožené reziduální chudobou tvoří asi 1 % všech domácností v Česku.
Dlouhodobě je míra reziduální chudoby vyšší v Ústeckém (2 %) a Karlovarském kraji (1 %) a kvůli vysokým nákladům také v Praze (1 %).
Mezi domácnosti s nejvyšším podílem reziduální chudoby patřily v roce 2024 zejména nízkopříjmové domácnosti v prvním příjmovém kvintilu (více než 4 % těchto domácností), samoživitelé a samoživitelky (3 %) a nájemníci (3 %). Mezi domácnostmi seniorů nebo vlastníků bylo naopak méně než 0,5 % domácností zasažených reziduální chudobou.
Hodnocení
Dlouhodobý trend
- Podíl domácností ohrožených reziduální chudobou v Česku je dlouhodobě relativně stabilní. Od roku 2015 do 2020 tento podíl mírně klesal. Dlouhodobý desetiletý trend je tak možné označit jako zlepšování.
Krátkodobý trend
- Od roku 2021 pozorujeme vzestup indikátoru reziduální chudoby. Hodnota z roku 2024 je stále nižší než byla v roce 2015, krátkodobý trend lze přesto označit jako zhoršování.
Mezinárodní srovnání
- V Česku je podíl osob pod hranicí chudoby (jejich příjmy se pohybují pod 60 % mediánu disponibilního příjmu), kteří jsou zároveň nadměrně zatíženi náklady na bydlení, 47 %. To je více, než kolik bylo naměřeno v zemích V4 i sousedních státech.
- Česko dlouhodobě nevybočovalo z evropského průměru, v roce 2024 však hodnota dosáhla osmého nejhoršího pořadí mezi srovnávanými zeměmi a je výrazně nad průměrem EU (31 %). V mezinárodním srovnání se tak situace v Česku jeví jako horší. Hodnoty jsou nejvíce srovnatelné se Švédskem a Velkou Británií.
- Nejvyšší podíl osob pohybujících se pod definovanou příjmovou hranicí chudoby, kteří jsou nadměrně zatíženi výdaji na bydlení, byl v roce 2024 evidován v Řecku (89 %) a Dánsku (66 %). Nejméně to bylo naopak na Kypru (9 %).
ČR
Mezinárodní srovnání
Důstojné reziduální příjmy
Míra důstojných reziduálních příjmů představuje podíl domácností, kterým po uhrazení výdajů spojených s bydlením zbývá dostatek finančních prostředků k životu, který je většinou společnosti vnímaný jako určitý základní standard. Jedná se o podíl plně ekonomicky aktivních domácností, jejichž příjmy po odečtení výdajů na bydlení dostačují na tzv. důstojný spotřební koš.
Důstojný spotřební koš vychází z expertního odhadu projektu Minimální důstojná mzda a zahrnuje výdaje na potraviny, oblečení a obuv, dopravu, telekomunikace, zdraví a hygienu, volný čas a vzdělávání a také úspory.
Na rozdíl od většiny ostatních indikátorů je míra důstojných reziduálních příjmů vypočtena pouze pro plně ekonomicky aktivní domácnosti.
Stav a vývoj
V roce 2024 dosáhlo po uhrazení výdajů na bydlení na důstojný spotřební koš 65 % plně ekonomicky aktivních domácností. Třetina všech plně zaměstnaných domácností tedy po uhrazení výdajů na bydlení na tento základní životní standard nedosáhne.
Nejvíce domácností na důstojný reziduální spotřební koš dosáhne v Jihomoravském kraji (75 %), v Praze (72 %) a ve Středočeském kraji (69 %). Nejméně je to potom v Olomouckém (55 %), Karlovarském (55 %) a Moravskoslezském kraji (59 %). V těchto krajích tedy téměř polovina plně zaměstnaných domácností po uhrazení výdajů na bydlení nedosáhne na základní životní standard.
Dlouhodobě nejhůře si v tomto indikátoru vedou domácnosti bydlící v nájmu, kterých na základní důstojný koš dosáhne méně než polovina (44 %). Pod celkovým průměrem se pohybují také samoživitelské (56 %) a mladé domácnosti (58 %).
Protože indikátor vychází z příjmů, pozorujeme výrazné rozdíly mezi příjmovými kvintily domácností. Zatímco na důstojný reziduální spotřební koš dosáhne pouze 5 % nejchudších domácností, mezi těmi nejbohatšími jsou to skoro všechny (99 %).
Hodnocení
Krátkodobý trend
- Za poslední tři roky od 2021 se situace vyvíjí nepříznivě v celkovém průměru i pro většinu socioekonomických skupin domácností. Mezi všemi domácnostmi průměrně došlo ke zhoršení o 4 p.b. K rychlejšímu zhoršování došlo zejména u mladých domácností (6 p.b), ale také u domácností ve středu příjmového rozdělení (třetí a čtvrtý příjmový kvintil o 7 p.b.).
ČR
Pocitové zatížení výdaji na bydlení
Pocitové zatížení výdaji na bydlení představuje podíl domácností, které uvedly, že výdaje na bydlení pro ně představují velkou zátěž. Tento indikátor je založen na subjektivním vnímání finanční zátěže spojené s bydlením a zohledňuje osobní zkušenosti a pocity jednotlivců vůči výdajům na bydlení. Může se tedy lišit od “objektivních” indikátorů, které používají standardní normy pro hodnocení finanční zátěže.
Stav a vývoj
Podíl domácností, které uvedly, že náklady na bydlení jsou pro ně velkou zátěží, se v roce 2024 mírně snížil a dosáhl 21 %, což je o necelý procentní bod méně než před rokem. Nejvíce zatížené se cítí domácnosti v Libereckém (36 %) a Pardubickém kraji (35 %). Ostatní kraje se pohybují kolem celorepublikového průměru nebo pod ním.
Jednoznačně nejvyšší hodnoty pocitového zatížení vykazují samoživitelé a samoživitelky, z nichž vnímá bydlení jako velkou finanční zátěž 50 %, dále potom nízkopříjmové domácnosti (38 %) a nad průměr výrazně vybočují také nájemníci (36 %) a domácnosti s dětmi (26 %). U všech těchto skupin pokračovalo v posledním roce přes průměrné zlepšení zhoršování tohoto indikátoru, i když mírněji než mezi lety 2021 a 2023. Nejvýraznější růst nastal u domácností samoživitelů a samoživitelek, kterých se oproti roku 2021 cítí velmi zatíženo o 12 p.b. více.
Ve srovnání s vybranými státy Evropy je podíl osob vyjadřující vysoké pocitové zatížení výdaji na bydlení dlouhodobě výrazně nižší v porovnání s průměrem EU(27). Tato situace trvala i v roce 2023, kdy se v EU celkově výdaji na bydlení cítilo velmi zatíženo o 10 p.b. více domácností než v Česku.
Nejvyšší podíl osob, kteří vnímají zatížení výdaji na bydlení jako nadměrné, byl v roce 2023 zaznamenán v Polsku (55 %) a na Kypru (51 %). Naopak nejméně to bylo v Nizozemsku (6 %).
Hodnocení
Dlouhodobý trend
- Od roku 2013 do roku 2021 míra pocitového zatížení výrazně klesala (z 29 % v roce 2013 na 14 % v roce 2021). I přes nárůsty v letech 2022 a 2023 se domácnosti stále cítí méně zatíženy než před 10 lety a dlouhodobý trend tak lze označit za zlepšování.
Krátkodobý trend
- Mezi lety 2021 a 2023 hodnota indikátoru opět rostla a to poměrně výrazně. I přes celkové mírné zlepšení v roce 2024 se pocitová vnímání situace nezlepšilo pro všechny skupiny domácností. Krátkodobý trend tak tedy jednoznačně ukazuje na zhoršování.
Mezinárodní srovnání
- Ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi je míra pocitového zatížení v Česku spíše nižší. Podobné hodnoty jako Česko dosahuje například Finsko nebo Švýcarsko. Ve srovnání se sousedními zeměmi je míra pocitového zatížení v Česku nejnižší. Celkové mezinárodní srovnání tedy pro Česko vychází příznivě.
ČR
Mezinárodní srovnání
Prodlení s platbami za bydlení
Míra prodlení s platbami za bydlení představuje podíl domácností, které se alespoň jednou za posledních 12 měsíců dostaly kvůli finančním problémům do prodlení s placením výdajů spojených s bydlením. Mezi tyto výdaje se řadí nájemné nebo fond oprav, platby za teplo, elektřinu, plyn nebo vodu a platby hypotéky nebo půjčky na byt.
Stav a vývoj
Průměr indikátoru se v Česku dlouhodobě drží na nízké úrovni. V roce 2024 se tato situace týkala 3 % všech domácností. Z nejlepší hodnoty v roce 2021 došlo ke zhoršení menšímu než 1 p.b.
V rámci Česka však lze pozorova regionální rozdíly v podílu domácností, které kvůli finančním problémům nemohou platit výdaje za bydlení včas. Největší podíl takových domácností byl v roce 2024 šetřením zjištěn v Ústeckém (6 %), Olomouckém (6 %) a Libereckém kraji (4 %). Nejnižší potom v Plzeňském a Zlínském kraji (méně než 1 % domácností).
Tato situace opožděných plateb za bydlení se výrazně nejvíce týká domácností samoživitelů a samoživitelek (13 % domácností v roce 2024), dále domácností nájemníků (9 %) a celkově domácností s nejnižšími příjmy (8 %). Nejméně se naopak týká domácností vlastníků a seniorů (obě přibližně 1 %).
Skupiny domácností s nejvyšším podílem těch, kteří se v posledním roce opozdili s platbami za bydlení jsou samoživitelé a samoživitelky (7,6 %) a nájemníci (7,1 %). Domácnosti seniorů naopak vykazují nejnižší podíl domácností s prodlením.
I přesto, že průměrně se situace v posledních letech příliš nezměnila, právě v těchto nejvíce zatížených skupinách došlo ke zhoršení, u samoživitelských domácností za poslední 2 roky dokonce o 8 p.b., u nájemníků o 4 p.b. a u domácností s nejnižšími příjmy o 3 p.b.
Hodnocení
Dlouhodobý trend
- V rámci zkoumaného období byl indikátor prodlení s platbami nejvyšší v roce 2005. Od té doby klesal až do ekonomické krize. V roce 2008 mírně stoupl a mezi lety 2009 a 2014 se držel těsně pod hodnotou 5 %. Mezi lety 2014 a 2017 hodnota indikátoru klesala až na 2,5 %, okolo této hodnoty se drží do současnosti. Dlouhodobý trend je tak možné označit za zlepšování.
Krátkodobý trend
- Přestože v celkových datech v posledních letech nepozorujeme výraznou odchylku od dlouhodobého trendu, při pohledu na specifické skupiny domácností (jako jsou samoživitelé a nájemníci) jsme zaznamenali prudký nárůst tohoto indikátoru. Přesto, že průměrná hodnota indikátoru roste relativně málo, lze krátkodobý trend označit za zhoršování situace.
Mezinárodní srovnání
- Ve srovnání s vybranými evropskými státy byl podíl osob, které se v posledním roce opozdily s platbami za bydlení, v Česku nejnižší (3 %). Hodnota indikátoru se dlouhodobě pohybuje pod průměrem EU (9 % v roce 2024). Mezinárodní srovnání je tak pro Česko příznivé.
ČR
Mezinárodní srovnání
Podíl výdajů na bydlení na spotřebě
Podíl výdajů na bydlení na spotřebě představuje podíl celkové spotřeby, který využívá průměrná domácnost na spotřebu bydlení, energií a souvisejících služeb. Tyto výdaje zahrnují nájemné, zásobování vodou, elektřinu, plyn a jiné druhy paliv, náklady na údržbu a opravy obydlí a další služby související s bydlením.
Stav a vývoj
V roce 2022 se v Česku výdaje na bydlení podílely na celkové spotřebě domácností 26 %, což je srovnatelný podíl zejména se zeměmi západní Evropy (Francie, Belgie). V roce 2021 vystoupalo Česko o 5 p.b. nad evropský průměr.
Podíl nákladů na bydlení na celkové spotřebě domácností byl nejvyšší v roce 2020, a to 28 %. V letech 2021 a 2022 se snížil zpět na úroveň roku 2019.
Hodnocení
Dlouhodobý trend
- Podíl výdajů na bydlení na celkové spotřebě dlouhodobě mírně klesá. Za posledních 10 let se snížil podíl těchto výdajů o necelé 2 p.b. Celkový trend lze tedy označit za zlepšování.
Krátkodobý trend
- V posledním roce dostupných dat (2022) došlo taktéž k poklesu o 2 p.b na podobnou úroveň jako před třemi lety. Krátkodobý trend lze tedy označit jako stabilní.
Mezinárodní srovnání
- Česko se řadí k zemím se spíše vyšším podílem výdajů na bydlení na celkové spotřebě domácností, podíl výdajů na celkové spotřebě je nad průměrem Evropské Unie. V mezinárodním srovnání si tedy Česko vede spíše špatně.